close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Únor 2008

Psí fobie

22. února 2008 v 21:14 | žužu |  Zajímavé články
Především si musí páníčkové uvědomit, že náprava již vzniklých fobií je během na dlouhou trať. Vyžaduje mnoho trpělivosti a důslednosti, ale téměř každý pes se může alespoň částečně napravit.
psifobie
Strach z bouřky
Obava z bouřky je jedním z nejčastějších strachů psů. Těžko se dá v tomto případě radit, ať se bouřce vyhneme. Při strachu psa pozorujme - je schopný rozpoznat i blížící se hřmění. Nepřenášejme na psa náš strach. Je důležité psa přesvědčovat, že se nic neděje, že jeho strach je zbytečný. Začněte ho rozptylovat, hrát si s ním, posmívat se mu. Pes znejistí a povětšinou se začne chovat uvolněněji. Rozhodně psa nelitujme, nesnažme se ho konejšit. Tím jeho strach upevníme. Můžeme vyzkoušet také nácvik bouřky. Psovi pouštějme hřmění například z CD, nejprve potichu, postupně zvuk zesilujme. Pes si na zvuk hřmění zvykne a jeho strach může zcela vymizet.

Ach ty petardy
Silvestr je pro mnohé psy utrpením. Ačkoli i u výbuchů petard můžeme vyzkoušet nácvik během roku, veliká koncentrace dělobuchů se natrénuje špatně. Někteří veterináři radí použít mírné sedativum a tím psa utišit.
psifobie1
Odpůrci však argumentují, že pes stále vnímá a navíc je vyděšený z toho, že své tělo po léku zcela neovládá. Sedativum není rozhodně léčbou, ale spíše zmírněním projevů. Jelikož výbuchy petard nejsou doprovázeny změnou tlaku, jako je tomu u bouřky, můžete zkusit psa zmást. Pusťte mu velmi nahlas rytmickou hudbu. Pes neuslyší výbuchy a pokud je z párty během roku na hlasitou hudbu zvyklý, uklidní se.

Táhne na vodítku
Pokud výcvik a neustálé okřikování psa nepomáhají a pes stále táhne na vodítku, existuje pomůcka. Jmenuje se ohlávka a funguje tak, že na čumák psa se navlékne speciální postroj. Vodítko se nepřipíná na obojek, jak jsme zvyklí, ale na spodní očko ohlávky. Pokud pes zatáhne, postroj mu sevře tlamu a začne mu hlavu táhnout stranou. To psovi není příjemné a proto se tomu vyvaruje. Ohlávka skvěle zkrotí jakéhokoli psa.
psifobie3
Zlý pes
Když pes kouše, vrčí a máte obavu o rodinné příslušníky, není to ještě důvod k jeho utracení. Náprava je však složitější a je nutné se obrátit na odbornou pomoc. Nejprve se informujme u veterináře, který doporučí další možnosti. Můžeme i sami kontaktovat psychologa psů. Správným přístupem docílíme, že vztah mezi pánem a psem bude k oboustranné spokojenosti.

Komunikace psa

22. února 2008 v 21:09 | žužu |  Zajímavé články
ZVUKOVÉ SIGNÁLYVÝZNAM V LIDSKÉM JAZYCEOKOLNOSTI A NEMOCE
Štěkot
Rychlý sled tří nebo čtyř štěknutí s krátkými pomlkami
"Shromážděte se. Mám podezření, že se děje něco, nač se musíme podívat."
Poplašné volání, ale ještě víc zaujaté než vylekané
Dlouhá řada jednotlivých štěků s pomlkami
"Jsem sám a potřebuji společnost." "Je tady někdo?"
Obvykle projev sociální izolace nebo uzavření
Jednotlivý štěk, uvolněný
"Pojď jsem!"
Často naučená komunikace, která má ze člověka vymámit nějakou reakci: otevření dveří, podání potravy apod.
Vytí
Vysoké vytí ("jip, jip jip", protahované)
"Jsem osamělý." "Je tady někdo?"
Ozývá se při oddělení od rodiny nebo jiných psů
Vytí (často velmi zvučné a prodloužené)
"Tady jsem!" "To je moje území!" "Slyším tvé vytí."
Pes užívá tento projev, aby ukázal svou přítomnost a ohlásil vlastnictví území. Ačkoliv tento zvuk zní lidem smutně, pes je spokojen
Vrčení
Tiché, nízko laděné (zdá se vycházet z hrudi)
"Jdi pryč!" "Dej si pozor!"
Projev dominantního psa, který je znepokojen nebo zahání ostatní
Vrčení - štěkání (nízko laděné "vrrr-raf")
"Jsem rozčílen, pokud budeš otravovat dám se do tebe!"
O něco méně dominantní známka nespokojenosti se žádostí o pomoc ostatních členů smečky.
Kňučení
Kňučení stoupá do výše, kde končí (zvuk může být proložen vytím)
"Já chci..." "Já potřebuji..."
Požadavek nebo prosba o něco. Čím hlučnější a častější je zvuk, tím silnější je emoce.
Vzdechy
"Jsem spokojen." "Na chvilku se uvelebím." "Vzdávám to, mám z toho depresi!"
Jednoduchý emociální signál vrcholící akcí. Pokud skončila uspokojivě znamená spokojenost, jinak znamená ukončení snahy.
VIZUÁLNÍ SYGNÁLYVÝZNAM V LIDSKÉM JAZYCEOKOLNOSTI A NEMOCE
Postavení uší
Uši vzpřímené nebo nastražené mírně dopředu
"Co to je?"
Známka pozornosti
Uši namířené výrazně dopředu (spolu s vyceněnými zuby a svraštělým nosem)
"Rozmysli si pečlivě, co uděláš - jsem připraven k boji!"
Aktivní a agresivní výzva dominantního a sebevědomého psa.
Signály očí
Zírání z očí do očí
"Vyzývám tě!" "Přestaň!" "Já jsem tady šéf, padej!"
Toto je známka dominance nebo agresivity, kterou obvykle uplatňuje sebevědomý pes při konfrontaci s jiným zvířetem.
Oči se odvracejí stranou a vyhýbají přímému kontaktu
"Nechci dělat potíže!" "Uznávám, že jsi tady šéfem."
Signál podřízenosti s možným podtónem strachu.
Výraz tváře
(musí být posuzován v souladu s ostatními signály)
Tlama uvolněná a lehce pootevřená
"Jsem šťastný a spokojený."
Výraz, který je u psů nejbližší lidskému úsměvu.
Pysky ohrnuté, takže ukazují některé zuby (tlama je však většinou zavřená)
"Jdi pryč!" Vadíš mi!"
První známka otrávenosti nebo hrozby. Může ji provázet hluboké hrdelní vrčení.
Pysky jsou ohrnuté natolik, že ukazují všechny zuby i celé dásně nad předními zuby, vrásky na nose velmi nápadné.
"Uhni, nebo uvidíš!"
Vysoká úroveň aktivní agrese s vysokou pravděpodobností, že pokud druhý pes neustoupí, dojde k přímému napadení.
Signály ocasu
Ocas nesený vodorovně, směřující dozadu, ale ne napjatý.
"Děje se něco, co mne zajímá."
Známka uvolněné pozornosti.
Ocas stažený mezi nohy.
"Bojím se." "Neubližuj mi!"
Podřízené gesto založené na strachu.
Mírné mávání ocasem v malém rozsahu.
"Máš mě přece rád, nebo ne?" "Jsem tu."
Váhavý náznak podřízení, který se může uplatňovat i při kterékoli jiné poloze ocasu.
Široké mávání ocasem, které však nevychází z kyčlí, tělo není přikrčeno.
"Mám tě rád. Líbíš se mi." "Buďme přáteli."
Přátelské gesto, které nevyvolává žádnou sociální dominanci. Často se objevuje při hře.

Rambo - psí příběh

22. února 2008 v 21:01 | žužu |  Psí příběhy, povídky, básničky
Je na čase, abych vzal vše do svých tlapek! Teprve nedávno jsem objevil Zvířetník a docela dobře jsem si početl. Zjistil jsem, že až na pár článků s jezevčíky, je tu hodně dáván prostor psím XXL rasám. A to se musí změnit!
Jmenuji se Rambo. Jsem Yorskhirský teriér a narodil jsem se 10. srpna 2006 v Kladně. Rozhodl jsem se nadrápat svoje psí paměti. Myslím, že JÁ i MOJE rasa si to zasloužíme! Už moji předkové, pocházející z Británie, se pyšnili úctyhodnými činnostmi a zásluhami. Můj taťka je holandský šampión s PéPé, jak se říká. Je malinký, což je u Yorků předností. Obdivuji ho. Je tak mrštný, čilý a hravý... A hlavně! - výkonný. Jen co mu podlehla moje matka, začal pracovat na její kamarádce a kolemjdoucích lýtkách svých pánečků. V tomhle budu po něm, cítím to v chlupech!
Modráčková - Rambo válečník
Maminka je mírná a klidná fenka. Řekl bych, že je do jisté míry smířená se svým osudem. Táta jí dává pořádně zabrat, ale ona k němu pokorně vzhlíží, naučila se odpouštět mu jeho nevěry a tolerovat mu nějakou tu granuli navíc. Musím říct, že v tomhle se chová rozumně. Šampión je přece předurčen k tomu, aby plodil úžasně krásné, milé a silné jedince…no, jako jsem třeba JÁ.
Seznámení
Dnes byl docela klidný den, až na to, že přijela nějaká rodinka mě vočumovat. Velká červenovlasá ženská s malou devítiletou fenkou, totiž holkou, nebo jak se tomu říká u lidí, si mě a mého bráchu hned vzaly na klín. Okamžitě začaly obě šišlat. Starší mluvila víc s mojí chovatelkou, zatímco ta malá si nás NAŠTĚSTÍ odnesla na trávu. Bráchovi se zase nechtělo, on je takový pecivál, zato já jsem konečně mohl popustit uzdu své fantazii a močovému měchýři-:))
Ani jsem moc nevnímal, jestli si moje budoucí panička a pak i páneček (který dorazil o chvíli později) s mou současnou chovatelkou plácli, protože jsem zrovna pracoval na ochutnávce nohavic, což jsem si vytýčil za své životní poslání. Když výprava odjela, tak mě zase strčili domů "že abych něco nechyt´". To je nuda!
Večer jsem si vzpomněl na to, co mi šeptala do ucha ta malá holka: "Pejsku, já jsem si tě tolik přála". Ještě sice tomu nerozumím, ale instinkt mi velel zachumlat se ještě víc do mámina kožíšku.
Sbohem!
Od rána cítím, že chovatelka se se mnou mazlí víc než jindy. Je mi to dost podezřelé, ale netvrdím, že nemilé. Pak jsem to pochopil! Přijeli si pro mě! Vzhledem k mým krátkým nožkám se mi ale nepodařilo utéct k mámě. Tátu jsem zahlédl, když honil po zahradě Akitu. Jako vždy já i máma jsme mu byli ukradení. Potlačil jsem slzu a nechal se vzít od své nové paničky na ruku. Projíždíme Kladnem a mě zmáhá horko. Původně jsem měl v plánu vyzvracet se jim na oblečení, ale vypadají celkem sympaticky, tak jsem si to rozmyslel. Navíc jsou kupodivu vyplašenější než já. Doufám, že je nakonec nebudu muset ještě uklidňovat! Chtěli štěně, tak ať se starají.
Páneček navrhl, že zastavíme u benzínky a panička mi skočila koupit vodu v láhvi. Hmm, začínají se mi zamlouvat. Pěkně jsem se vyvenčil a hltal blahodárnou tekutinu rovnou z dlaně. Ve stínu kralupské benzínky bylo příjemně, ale museli jsme pokračovat dál. Snad mě neodvezou do nějakého zapadákova, to by se mi nelíbilo. Jsem hodně společenský a inteligentní pes a hodil bych se do nějaké honosné vily, nejlépe prezidentské a samozřejmě v hlavním městě. Tak jsem na to zvědavý.
Zastavili jsme u proseckého OBI. Můj mozek vyprodukoval první náznaky nedůvěry. Sice hlavní město (jsem spokojen), ale šli mi teprve koupit pelíšek! No, tak to néééé! Čekal jsem uvítací řeč, červený koberec a bůvolí kostičku. A já si nakonec, sakra, ještě nebudu mít kam lehnout! To to pěkně začíná.
Tak to je pro dnešek všechno.
Váš Rambo
Modráčková - Rambo doma
Romana Modráčková